Příběh ztracené a nalezené legendy: PDP-11

Nedávno jsem přemýšlel, jak se nám ten technologický svět neustále miniaturizuje ,  vzpomněl si na staré hackerské příběhy z počítačového pravěku.  Jedním z nejoblíbenějších je příběh o minipočítači PDP-10.

Hackerská legenda

V jakési nepoužívané místnosti na Massachusetts Institute of Technology, byl odložen jeden takový. Nutno říct, že PDP-10 je pěkně velká bedna, ale také legenda, na níž bylo vytvořeno hodně z toho, co používáme dnes, byť ve stokrát změněné podobě. Zejména pak co se týká následovníka PDP-11.

Člověk, který ho tam našel, si všiml něčeho skutečně neobvyklého – na koleně vyrobeného spínače, který k tomuto PDP byl připojen. Zaujal ho natolik, že se rozhodl zjistit, k čemu slouží. Vypínač měl dvě polohy:  „Magic“ a „More magic“ a byl nastaven v poloze „More magic“.

Podivné bylo už jen to, že k vypínači vedl jen jeden drát. To přece nemůže fungovat,  napadlo ho a přepl ho do polohy Magic. PDP se v tu chvíli zhroutilo. Nedávalo to smysl, ale skutečnost nebylo možné popřít, byť nenacházel žádné rozumné vysvětlení.

Uběhla dlouhá doba, kdy příběh vyprávěl svému známému či kolegovi. To nedává smysl, aby taky jo, a tak sešli do onoho zapomenutého kabinetu se  podívat. PDP tu  bylo stále a vypínač také nikam nezmizel. A aby nebyl všem překvapením konec, ten jediný kabel,  při podrobnější prozkoumání se ukázal být  připojen k zemnění.

Tak tady nemohl skutečně nic ovlivnit.

Jenže jeho přepnutí vedlo ke stejné u výsledku jako tehdy – PDP se okamžitě zhroutilo. Pointa? Žádná, prostě záhada. Asi něco jako zenový koán. Objevilo se několik nápadů, co mohl vypínač skutečně dělat, ale co skutečně dělal je dodnes otázkou.

Kapesní PDP-11

Obdobný pocit překvapení jsem zažil nedávno. PDP-11 je legendou přitahující  nadšence dodnes. A někteří zkouší opravdu roztodivné věci. Třeba emulaci PDP-11. Originální počítač pochází z roku 1970 a poslední inovované verze byly vyrobeny Digital Equipment Corporation (DEC) v roce 1990.

Dokonce i první oficiální verze Unixu běžela právě na PDP-11 a byla jedním z caa 35 operačních systémů portovaných pro tento počítač, který ač je z počítačové historie A pak že je IT velmi dynamický obor. No jak kde a jak kdy.

Ale zpět k emulátoru. V roce Julius Schmidt napsal emulátor  PDP-11 v Javascriptu, takže si ho spustíte pěkně v prohlížeči přímo na adrese http://pdp11.aiju.de/. Stiskněte Run a příkaz unix nastartuje OS.

O krok dál došel Dave Cheney, který to celé pojal jako takový výlet do studie historie počítačů a programovacího jazyka C. Určité konvence C totiž mají původ právě ve vlastnostech PDP-11.

Jeho emulátor je postaven na ATmega2560. Máte ArduinoBoardMega2560? Tak to je on. A lze na něm spustit V6 unix, byť s omezeními. Oproti původnímu PDP-11/40 odhaduje, že emulator je asi 10x pomalejší. Přesto šílené.

I když tohle jsou v zásadě vše hračky velkých kluků, vždy to na mě udělá dojem. To, že výkon počítačů je od roku 1970 někde jinde asi nepřekvapí. Ale že se najdou hračičkové, kteří takto oživují jen tak pro radost dávné legendy, to má mé uznaní.

Co myslíte?

Král je mrtev! Ať žije král! Do roku 2050

PDP-11 proti všem předpokladům není tak mrtvý a zapomenutý systém. Sice jsem si to myslel už před 20 lety, myslel jsem si to i nyní, ale je to trochu jinak. PDP-11 žije a programátoři PDP budou potřeba až do roku 2050. DO té doby se budou používat PDP v některých jaderných elektrárnách.

Třeba v GE Peterborough v Ontariu . Robotické práce nedají PDP zahynout a i Cobol se k tomu může hodit.

Není to kouzelné?