Podnikatelské záhady III: Syndrom mrtvého koně
Vše začíná moudrostí pradávných předků, kteří aby přežili, museli přemýšlet prostým a efektivním způsobem. A tak indiánský kmen Dakotů má prý jedno hezké přísloví:
Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni!
V reálném životě a zejména tom profesním, lidé volí i další strategie. Například tyto:
- říkáme: Vždyť ten kůň vždycky jezdil”
- založíme pracovní skupinu pro analýzu koně
- zapřáhneme několik mrtvých koní k sobě, aby se jim společně lépe táhlo
- navštívíme jiná místa, abychom se podívali, jak se tam jezdí na mrtvých koních
- obstaráme si větší bič
- vyměníme jezdce
- zvýšíme standard kvality pro jízdu na mrtvém koni
- vytvoříme výbor pro oživení mrtvého koně
- vypracujeme srovnávací přehledy různě mrtvých koní
- upravíme kritéria, podle kterých se určuje, zda je kůň mrtvý
- zaplatíme externí specialisty, aby jezdili na mrtvém koni
- prohlásíme, že žádný kůň nemůže být natolik mrtvý, aby se na něm ještě nedalo jezdit
- vypracujeme studii, abychom zjistili, zda pro tento problém existují levnější poradci
- zakoupíme něco, po čem bude mrtvý kůň běžet rychleji
- nasedneme na svého starého slabého osla a zamaskujeme ho mrtvým koněm
- nařídíme přesčasy a nosíme mrtvého koně sami
- restrukturalizujeme stáj
- zdvojnásobíme příděly krmení
- prohlásíme, že mrtvý kůň byl už od samého počátku naším cílem
- povýšíme jezdce
- budeme zapírat, že jsme kdy nějakého koně vůbec měli
- sedneme si a budeme čekat, až se kůň sám zvedne
- dáme mrtvému koni řídíci funkci