Stačí se jen podívat kolem sebe. Aplikace, weby, ale pomalu už i spotřební elektronika začínají dostávat jistý baroktní nádech. Cožpak o to, baroko byla v umění krásná doba. Miluji Santiniho stavby, sochy Matyáše Bernarda Brauna nebo Ferdinanda Maxmiliana Brokofa. Mám rád barokní malby i barokní hudbu. Co však u mě najde pramálo pochopení je barokní softwarový a produktový vývoj.
U něj totiž nejde o umění, ale o zhoubnou chorobu: funkciózu.
Funkciózu odhalíte snadno:
- produkt má příliš mnoho funkcí
- jedné a té samé věci lze dosáhnout několika způsoby
- v designu i konceptu narážíte na duplicity
- neplnění projektových termínů
- snaha zavděčit se všem
- neustály nedostatek zdrojů
- nikdy nekončící projekty
- produkty, které pak nikdo nepoužívá
Lidé zaslepeni funkciozou mají zvláštní styl obrany. Snáší argumenty proč právě daná funkce musí být přítomná a jsou je schopni bránit zuby nehty. Je to také jistý syndrom slepoty, který nás tu a tam postihuje všechny.
Proč je funkcioza tak nebezpečná? Protože je ve skutečnosti skrytou a nepochopenou touhou po dokonalosti. V tom se je odlišná od uměleckých děl, která jsou tvořena za učelem vyjádření pocitů, dojmů, myšlenek.
Malovali jste někdy obraz? Dovede si představit namalovat na něj “vše”? Výsledek by asi nebyl dobrý. I když třeba takový vlámsky malíř Pieter Bruegel to dotáhl v tomto směru docela slušně daleko. Dokonce tak, že jeho jméno zdomácnělo v našem dobře známém označení pro nepořádek “brajgl”. Posuďte sami:
viz. Síla Google je v tom, že nevymýšlí ptákoviny a nebo domovská stránky Živě.cz. Určitě znáte sami spousty příkladu funkciózy s nimiž se sami setkáváte každý den.Jak se funkcioze bránit? Jednoduše. Ať děláte co děláte, snažte se vše dělat tak jednoduše jak to jenom jde. Týká se to programování, produktového vývoje a dalších oborů v nichž se vytváří něco nového za přispění alepoň kapky kreativity….Tak ať se vám co nejméně stává,že se někdo zastaví nad vaším dílem se slovy: “To je ale brajgl!”