Jan Martásek: Řemeslné pivo a Two Tales

Rozhovor s panem Martáskem byl jeden z nejkouzelnějších rozhovorů vůbec. Firma sídlí na pražském Náměstí míru v úžasných prostorech, které samy o sobě na člověka dýchnou svoji atmosférou. I na tu jakoby navazovaly dva příběhy, tedy Two Tales, o kterých jsme si povídali. Usedli jsme za poctivé stoly vyrobené snad z pěticentimetrových dřevěných fošen evokující tradici, majestátnost i stabilitu a pan Martásek se rozpovídal.

Můžete prosím říct něco o firmě a o Vás?

Firma se jmenuje Two Tales, tedy Dva příběhy a děláme řemeslné pivo. Na světě jsou stovky, možná tisíce piv, ale většinu tvoří velké pivní značky. Ty zničily chuť a to pravé pivo, to čím pivo bylo. Dříve bylo pivo nápojem králů a vyšší šlechty. Je mnohem těžší ho vyrobit než víno, ale za nějaké století bylo pivo schopno zdegradovat a zdegenerovalo na nápoj téměř sodovkový s určitou částí alkoholu.
Naše dva příběhy vzniky na bázi dvou prvotních příběhů. Ty vydefinovávaly budoucí charakter společnosti, její budoucnost, to jak jsme budoucnost společnosti viděli.

První příběh byl příběhem Karla IV, který měl právo várečné. Docílil neuvěřitelné kvality a právo vařit pivo si udrželi jen ti kdo udrželi kvalitu a její kontrola byla velmi tvrdá.

Otevřelo to neuvěřitelné variace. Menší domy, kolem kterých jezdívávaly povozy a chodili pocestní, do toho dávaly svůj vlastní charakter. A ta řemeslná část tomu přinesla tu neuvěřitelnou sílu nápoje. Ty variace byly tím co přineslo sílu toho nápoje.

Z mé strany je to dobrý nápoj. Jen si nemyslím si, že konzumovat ho v litrech denně je správný způsob jak pivo konzumovat.
To byl první příběh.

 

Jaký byl ten druhý příběh?

Na počátku druhého příběhu byla legenda, která měla ztvárňovat myšlenku s níž jsme do toho šli: když člověk dělá cokoliv, tak do toho má dát veškerou energii. Tato energie znamená i to riziko, vášeň a neřesti, které v sobě má.

A ty všechny věci by se měly odrážet v tom za čím jde a co se rozhodne dělat. Je to jedno zdali je to business, sport, akademie nebo v samotný život.

My navázali na příběh Brunclíka, který si těsně po svatbě uvědomil, že sám sebe dostatečně nezná a že tím způsobem není schopen dát do života veškerou energii a cestoval 7 let po světě cestoval, aby poznal sám sebe.

Na cestách narazil na boj lva s drakem a lvovi pomohl skolit draka. Lev s ním zůstal a Brunclík mu rozsekl ocas na dva a z lva se stal lev dvouocasý.

Pro nás ten příběh znázorňoval jdění si za svým, ale současně i historii českého piva, české kvality a variace. Tradici.

Z těchto dvou příběhů vzniklo Two Tales.

 

Proč anglický název?

Má více smyslů v samotných cílech, které jsme si nastavili ze začátku. Ve světě je známo pár českých piv, prazdroj, budějovický budvar, ale není známé jediné řemeslné pivo.

Když jsme začínali, tak trh se pohyboval u řemeslného piva (craft beer) v tří číselném růstu. Viděli jsme to jako velmi pozitivní. Když se jde do světa s dobrou kvalitou, dobrým zázemím, a ještě na bázi řemeslného piva, které má neuvěřitelný růst a je to dokonce české řemeslné pivo, je to jako vyjít ven s švýcarskými hodinkami.

Ať jdete kamkoliv tak ta kvalita švýcarských hodinek je známá, image je známý, můžete si je koupit všude. České řemeslné pivo má stejný image, ale je velmi málo míst kde se k němu dostanete.

Tak to byl ten základ s nímž jsme do toho šli.

Jak se vaše dva příběhy vyvíjely dále?

Změnily se a získaly další význam. šli jsme do toho dva Já jsem Čechokanaďan, partner je Američan žijící tady, má českou rodinu. Byly to také příběhy nás dvou a našich dvou rodin, které jsme do toho zatáhli. Příběhy které byly také velmi rozdílné.

Nyní je to spíše tak, že jeden příběh je ten náš, ten druhý je příběh všech lidí kolem, kteří se nějakým způsobem rozhodli jít nejenom za svými sny, jít za věcmi, které cítí a dát do toho všechno.

Jaká byla první myšlenka. Proč zrovna pivo?

Byl jsem třicet let ve ve finančnictví jako manažer fondů, privátní equity, privátní kapitálové nebo velké infrastrukturální fondy. Naše rodiny se znaly a partner vlastní Prague Beer Museum. Cítili jsme spolu, že pivo bude více a více populární.
Když jsem byl mladý dvacetiletý a na univerzitě, s kamarádem jsme si udělali malý domácí pivovar. Bydlel jsme na menší koleji a když lidé přicházeli na víkendové párty, snažili jsme se aby nás to moc nestálo a pivo si vyráběli. To byla asi ta první a moje část jak jsem se dostal k pivu. Pak jsme s pivem dlouho nic nedělal.

Já nebyl pivař, mám rád Whisky, víno a jako pivař jsem se nikdy neviděl. Trávil jsem velkou část života v Torontu. A tam jsem viděl jak řemeslná piva přebírala tu část trhu, kde lidem záleželo na tom co skutečně pijí, co jí a jak žijí. Na celkovém životě. Lidé, kterým záleželo na tom jak existují a co si kupují, si kupovali řemeslné pivo, které je kvalitní. Tito lidé jdou do života s určitou odpovědností.

Viděl jsme to jako možnost přijít s něčím co dává trhu co chce a s něčím na co člověk může být hrdý.

A to se spojilo ve dva příběhy, ale název “Dva příběhy” ve světě neprodáte, ne s českou výslovností. A tak vznikl anglický název Two Tales.

Kdy jste poznali, že jste skutečně na dobré cestě?

Trvalo dva a půl roku než jsme dali dohromady samotný příběh. Logo, název a další identita nevznikla najednou. Byl to dlouhý proces.

Také proces kvality pivo a jeho odladění byl dlouhý.

Nápad pojmenovat naše pivo Two Tales a design z české historie z 20 let inspirovaný Alfonsem Muchou, nás okamžitě oslovil.

S kvalitou samotného piva jsme to udělali tak, že jsme vzali nejlepšího českého sládka Jana Šuráně. Tomu jsme prodali tuto myšlenku on se s námi pak spojil, aby vytvořil recepty a dlouho jsme zkoušeli dokud to nebylo ono.

Zkoušeli jsme ležáky, český fenomén, kterým proslavil Prazdroj Českou republiku, ale nakonec zvolili americký styl. Prošli jsme stovky a možná tisíce piv po světě, zkoušeli chuťě, až jsme přišli na to kde ji chceme mít.

Abychom do toho mohli jít komerčně, museli jsme spolu s Janem Šuráněm procházet zkoušky toho co jsme v malém navařili a tak vznikly Two Tales.

Když jste po světě hledali a porovnávali chuťe, narazili jste na něco kuriozního?

Třeba věci z z malých pivovarů dělaných třeba mnichy. Nebo krásným pivem je Russion river v Americe. Má limit produkce, sice velký, ale ne mohutný. Zájem je o něj neuvěřitelný a jejich pivo je téměř nedosažitelné. Vždy když uvaří novou várku, tak je na ni stojí fronta jako na Apple iPhone a lidé dostanou jen jednu láhev. V restauracích pak mají vlajku, že právě přišel Russian River a lidé se tam hrnou, aby se k němu dostali.

Jaký zážitek nabízí vaše pivo?

Máme velmi silný osobní přístup. K pivu i k jeho kvalitě.

Nejtěžším trhem je Česká republika. Když přijedete s něčím co je 2x i 3x dražší, tak se lidé diví proč by si to měli kupovat.

A důvod?

Používáme někdy i desetinásobnou kvantitu ingrediencí, používáme skutečný chmel, žádné prášky, žádnou chemii. Proces je pak celkově dražší. Český trh je velmi specifický, ale i tady se posouváme kupředu.

Ohlas je velký. Nyní trávím například velmi mnoho času v Asii. Přestěhoval jsem tam rodinu a já sám pendluji mezi mezi Evropu a Asií.

Prodáváte v Asii?

Začali jsme před rokem. V Thajsku se daří velmi zajímavě v barech a restauracích vyšších cenových skupin. Chodili jsme zde pivo osobně prezentovat. Jsme hodně podporování českou ambasádou a před rokem jsme tam byli jediným českým pivem na trhu.

Nárůst řemeslného piva je tam z jednoho procenta aktuálně na očekávaným 10 až 15 procent v budoucnu. Vyjednáváme v Laosu, v Honkong, Šanghaji , ve Vietnamu, Austrálii a i Singapuru. Nejsilnější je však Bangkok a Thajsko obecně.

Jak se vám daří pracovat v jiné kultuře?

Daří, jdeme kupředu, ale všichni mají pravdu, že ta kultura i kultura vyjednávání je jiná, specifická. Pro nás evropany, když se domluvíme, tak to platí. Možná v Kanadě o něco maličko víc, ale je dle čeho se navigovat.

V Thajsku vám do očí neřeknou ne. Nemají rádi konflikt a slovo “ne” ho přináší. Začnou otálet v jednání i když vnitřně jsou rozhodnuti, že do toho nepůjdou. To je ta nejvíce frustrující část příběhu. Vy máte pocit, že je domluveno a ono to po pár měsících odpluje.

Na jaké překážky jste narazili při budování firmy?

Ohlas na chuť našeho piva byl velmi dobrý, klobouk dolů před našim sládkem. I když jiná piva z ČR jsou ale také velmi dobrá, dám si teď pivo jen tam kde je to naše.

I náš image je velmi dobrý, není zkopírovaný a je unikátní. Nejenom chutí piva, ale i sklenkou k němu, celý balíček, který vytváříme a k pivu dodáváme. Jde to ale pomalu neboť to vše vyžaduje osobní přístup. A jak se v businesse stává, pomaleji než se čekalo.
První problém byl, že po dvou letech jsme vyčerpali finanční zdroje a museli najít finančního investora.

Druhou překážkou byla kvalita vaření piva.

Nemáme svůj vlastní pivovar. Pro mě je důležitější budovat jméno, značku a tu správnou kvalitu. A najít někoho kdo by ji byl schopen dodržet a udržet čistotu, která k ní patří.

I když jsme narazili na takový pivovar, současně jsme narazili na další překážky a tvrdé. Například jeden pivovar, když si uvědomili, že naše pivo je skutečně dobré, ho chtěl pro sebe.

Další pivovar neudržel kvalitu a kontaminoval část lahví čímž nám způsobil ztráty v řádech milionů.

Dalšímu, když přijeli jeho němečtí klienti, prý přes víkend prasklo potrubí, ale skutečnost byla taková, že poslali několik našich várek do Německa.

Vždy když jsme si mysleli, že jsme našli, tak se stalo něco takového. Nyní máme necelý rok Břeclavský pivovar a můžu říct, že úroveň samotného vaření je velmi vysoká a že jsme spokojeni.

To jsou ty negativní příběhy, které nás pronásledovaly po dlouhou dobu. Celá cesta nám trvala 2 roky.

 

Jak jste nyní velká firma?

Jsme malá firma. Je to těžké říct přesně, často lidi na marketing, účetnictví, warehousing a další najímáme z venku. Neděláme to interně. je těžké říct kolik lidí se v tomto okamžiku na naších příbězích podílí. I thajská část má vlastní zaměstnance ..
Jádro tvoří deset lidí

Měli jste s lidmi problémy?

Problém s lidmi je tak dlouhý jako historie. Jsou lidé, kteří přijmou svoji odpovědnost, ale takových není mnoho. Za dob rytířů měla loajalita svoji váhu. Najít dobré lidi je vždy těžké. Je to podobné na celém světě. Proto ty drahokamy, které najdete, by se měly hodně udržovat, brousit a čistit, protože na nich hodně záleží.

Jaké máte vize do budoucna?

Vize je být všude ve světe. Nechci říct že být prémiové pivo, i když to také, ale být řemeslné pivo s osobní odpovědností. Nebudeme nikdy v kvantitě jen abychom se dostali na nějaký trh. Nyní míříme na Slovensko, do Finska, Ruska, Francie, Švýcarska a měla by se pomalu měla začít i Anglie. Samozřejmě Amerika a Kanada, ale tam na trhu plně nejsme a bude to ještě vyžadovat osobní přístup, který přinese hlavně hodně práce. Jsme v Asii a nakonec do Afriky půjdeme asi také.

Rozvoj plánujeme na bázi příběhů. Chceme poznávat lidi i lokální pivovary, s nimi se spojit a přinášet jim ty dva naše příběhy. Oni se stanou tím druhým příběhem. A pak přinášet ty jejich příběhy zpět do toho našeho celku a sdílet s tak s nimi trhy.

To je ta vize

Co byste vzkázali lidem, kteří s podnikáním začínají nebo teprve začnou, co by to bylo?

Určité motto, které jsme tomu přinášeli i my sami, že když se někdo pustí do něčeho v podnikání, tak se pusťte se do něčeho co máte rádi, co rádi děláte.
Nedělejte to proto, abyste jen podnikali nebo vydělávali. Přináší to vysokou frustraci a i bych řekl i částečně deprese a to i kdyby to peníze skutečně vydělávalo. Ten vnitřní vnitřní rozpor může být až katastrofický a velmi tvrdý.
Druhou věcí je, která v české republice není tak často viděna, že člověk do toho nevchází s tím, že se to nemusí povést. Vchází do toho s tím, že se to musí povést.

Ale když by se to povést nemělo a dáte do toho všechno, tak to není životní prohra. Není to o tom, že byste se měli bát svých známých, toho že se lidi na vás budou dívat shora. A i když přesto možná budou, je to jedno.

V podnikání není důležitý konečný výsledek. To co vám dává tu krev, to je ta samotná cesta, ten samotný příběh, který žijete.

Když se vám to nepovede v businesse, tak jak u nás říkáme, pořád máte příběh, který stojí za to.

Ta hlavní dostáváte nazpět z té cesty kterou jdete, ne z toho úspěchu a někdy tam není finanční úspěch. Mnohdy úspěchem je to co vám ukázala cesta.