Nenechte zestárnout svůj business
Chodit do školy ne každého bavilo a ne každý na to rád vzpomíná. Zvlášť pokud se mu poté podařilo vybudovat svůj malý business, který ho po dlouhé roky živí. Jenže pokud je něco jisté, tak to, že nic není trvalé a svět se neustále mění a nezbývá než se tomu přizpůsobovat. Učení školou neskončilo, ale pokračuje jinak. Co se stane když na to zapomenete?
Pyrenejský příběh
Rád se toulám světem sám a ne vždy vše co člověk potká je příjemné. Když jsem opouštěl po několika týdnech putování Španělsko, měl jsem v kapse pár EUR a kvuli krádeži zablokované všechny karty. Logicky jsem tedy byl velmi citlivý na cenu hotelu a někdy to docela fungovalo. Hlavně po Španělsku. Jenže Francie, to jsou i vyšší ceny. První zastávka byl hotel v Lurdách. Byl jsem už docela z těch mnoha týdnů utahaný, každý den jsem urazil pár stovek kilometrů, viděl a prošel mnoho míst a tenhle hotel vypadal použitelně.
První co mě zaujalo ještě ve Španělsku, když mi došla zpráva, zdali by nebylo možné abych se dostavil o pár hodin později než jsme počítal. Neměl jsme s tím problém. Hlavně jsem potřeboval někde zaparkovat auto a pak vyrazit do Lurd. Jako důvod udávali … pohřeb. Inu Lurdy jsou asi trochu jiné město, řekl jsme si a souhlasil.
Když jsem poprvé přišel, na recepci nikdo nebyl, ale vedle ní seděla stařičká paní, asi se původně dívala na televizi, ale usnula. Nechtěl jsem ji rušit a tak jsem si sedl do křesla naproti a prostě jen odpočíval. Najednou se probudila, vyskočila a kouká na mě: Oo, vy jste tu! Bonjour! Ano, jsem, ale promiňte. Nemluvím francouzsky, odpověděl jsem ji. Vykulila na mě oči – ale, ale … vy mluvíte! Rozesmál jsem se. No jo no, ale to je tak všechno co umím, ale to setkání mi zvedlo náladu. Pro takové okamžiky má cenu cestovat.
Hotel byl docela stařičký, prudké úzké dřevěné schodiště, starodávný pokoj tak ze 40 let, matrace japonský futon, opravdu velmi těžký přehoz přes ni, vedle postele bidet, malinký stoleček a okno do ulice. Do hotelu nebylo roky investováno nic. A možná to nebyly roky, ale desetiletí. Těžko říct proč. Hotel stál v celkem dobrém i když nijak kouzelném místě – u nádraží.
Tím čím vynikal byla hlavně cena a pak také tím, že jeho majitelé, postarší pár, byly nesmírně milí lidé. Jenže možná právě ta cena mohla za to, že neměli peníze na to aby je vraceli do hotelu a ten takříkajíc zamrzl v době, kdy jsem ještě nebyl ani na světě. Nějak mi to nevadilo, vše jsem bral jako dobrodružství a tak vlastně jsem byl docela vděčný, že mám kde tak levně přespat. Nakonec jsme se zdržel více než ten jeden den, obešel Lurdy a vyrážel odtud to Pyrenejí. Když jsme z Lurd odjížděl, měl jsem z toho dobrý pocit.
Návrat do reality
Za si dva roky jsem opět jel přes Lurdy. Vzpomněl jsem si na hotel a opět se ubytoval. Jenže už tomu chybělo to kouzlo utrmáceného poutníka vděčného i za přespání pod stromem. Najednou jsem zjistil, že postele jsou docela proležené, že mě z toho bolí záda, že na čištění koberců někomu nezbývá někomu sil a nebo prostředků na jejich výměnu, že je vše nejenom stařičké, ale také zanedbané.
Zvláštní bylo i to, že host musel být do 11 hodin zpět na hotelu, jinak narazil na zamknuté dveře a působilo to na mě tak, že přes ně by se už nedostal, nedozvonil a nedovolal. Při přihlášení na to byl vždy upozorněn.
Vrcholem bylo, když mě přes noc pokousaly štěnice. Okamžitě jsem hotel změnil a zbytek času v Lurdech strávil jinde, v hotelu, který stál 2x tolik, ale kde ten standard byl na rozumné úrovni. Najednou jsem viděl, že i ta snídaně byla docela chudá a vlastně vše začalo vypadat jinak. Jelikož jsem sem přil opět ze Španělska a z rodinné farmy, přemýšlel jsme zdali nejsme nespravedlivý vůči stařičké paní a pánovi a nedovezl jsem štětice z rodiné farmy ve Španělsku z které jsem sem dorazil. A tak jsem se občas na hotel díval jak se vyvíjí a co o něm lidé píši v recenzích.
Snídaně 
Rodinné podnikání po letech (či v letech)
Jak se ukázalo, stárnoucí hotel i jeho majitelé se dostával stále do horšího světla. Recenze se postupně zhoršovaly a ty pozitivní ukazovaly spíše na to, že recenzent má jediné kritérium – cenu. To je něco co v Lurdech asi nebude zvláštní. Lidé sem jezdí za něčím jiným než je dovolená a čas tráví spíše v místních svatyních.
Kdo ví proč se tak stalo, snad v konkurenci lurdskému chrámu bližších hotelů, se začal podbízet cenou. Jenže nízké ceny vedou k jedné velké nepříjemnosti a to, že začnou chybět peníze na investice. Investice lze často odkládat. Na další měsíc, na další rok, o 40 let. Čím déle, tím větší “darda” to pak je a přitom zdroj problému zůstává – nedostatek peněz.
A tak se postupně podnikání začne hroutit pod rukama a možná na začátku to mohlo fungovat, rok od roku je to horší. Z počátku lze mnoho vyřešit vyhrnutými rukávy, ale s časem se ukáže i další nemilá věc a to, že každému postupně začne ubývat sil.
Spirála se tím roztočí.
Chybějící investice se postupně nedají přehlédnout a ubývající sily odnese kvalita služeb. Nízké ceny pak neumožňují tvorbu rezerv a výsledkem je téměř dokonalá past. Možná právě to se stalo stařičkému páru v Lurdech.
Na co nezapomenout
V dlouhodobém a i střednědobém výhledu je třeba nezapomenout na:
- Zastupitelnost a nahraditelnost – co člověk zvládá ve dvaceti, nemusí stejně zvládat v 70 letech. Reálně jsem se setkal s lidmi, kteří měli financování nemovitosti rozplánované do svých 70 let (na 30 let dopředu).
- Investice – plánovat v horizontu několika let dopředu! Každý plán se může změnit nebo mírně posunout, ale ne 20 let …
- Udržitelnost – pokud jedete na hraně, jednou přijde událost, která vás přes tu hranu “přehodí”
- Rizika podnikání – mnoho menších podnikatelů za tím vidí jen běžnou likviditu, schopnost splácet úvěr, ale třeba vědět co se stane když se změní podnikatelské podmínky, zdravotní problémy, ekonomické prostředí atd. Vědět kdy zastavit dřív než vás k tomu tvrdě donutí realita.
- Rezervy – dlouhodobá schopnost nebo neschopnost tvorby rezerv může být dobrým ukazatelem udržitelnosti podnikání
Dovětek
V hotelu už nejde udělat rezervaci, z mnoha serverů již i zcela zmizel. Poslední recenze jsou z února 2020. Pak přišel covid-19.
